V centru pracují dvě sociální pracovnice, které poskytují poradenství v rámci domácího násilí, kdy obětem poskytují podporu, rady a návody dle jejich aktuálních potřeb. „Do projektu jsou zapojeny i dvě psycholožky, které jsou nedílnou součástí týmu, a právnička. Cílem je efektivně a účinně pomoci osobám, které trpí nebo trpěly domácím násilím,“ vysvětluje dále Isabela Černá.

 

Dnešní příběh je o matce se sedmi dětmi. Nejstarší dceři je 15 let a mimo ní má matka 5 dětí a jedno na cestě. Děti, kromě nejstarší dívky, mají jednoho otce, ze kterého se postupem času vyklubal agresor. Matka vyhledala pomoc po útoku, když byla těhotná, a násilného otce vyvedla Policie ČR.

 

V našem Centru se jí podařilo pomoci a od násilníka se odtrhnout, i když na něm byla finančně závislá. Nejstarší dceru to však hodně poznamenalo. Matka je samoživitelka a dcera musela pomáhat s domácnosti a sourozenci. S nástupem puberty se to ale dceři přestalo líbit a začala být problémová. Stěžovala si matce na šikanu ve škole, ale matka to nebrala moc vážně. Dcera začala chodit za školu, kouřit, krást v obchodech a utíkat z domova.

 

Při jednom útěku z domova skončila v Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Charity Most (ZDVOP) na vlastní žádost. S matkou a dcerou sociální pracovnice spolupracovaly a ony docházely na terapie k psychoterapeutce. Matka si ale nepřipustila žádnou chybu a veškerou vinu házela na dceru, neuměla projevit žádnou lásku k ní, tak jako to dělala k ostatním dětem.

 

Z rozhovoru vyplynulo, že sama matka měla těžké dětství a byla umístěna do diagnostického ústavu, kde otěhotněla. Jejich rozhovory doprovázely hádky a křik. Domluvilo se tedy pro dceru zařízení v jiném městě, které ale bylo hrazené. Naše sociální pracovnice sehnaly na úhradu pobytu finance od dárců. Nadále spolupracovaly s matkou. Pracovnice jely navštívit dceru do zařízení, kde byla velmi spokojená a i pracovnice v zařízení ji chválily a nebyl s ní jediný problém.

 

Další zlom nastal, když se dcera vrátila domů a začala znovu utíkat z domova. Matka to řešila s Policií ČR s tím, že dceru dají do výchovného zařízení, že ji doma nechce. Dcera nechtěla a znovu utekla, ale nakonec souhlasila a do výchovného zařízení nastoupila v jiném městě. Z něj ale také dvakrát utekla. Když utekla potřetí, tak se do zařízení už nevrátila a jen se sem tam ozve, že je v pořádku. Sociální pracovnice zkoušely dceru několikrát kontaktovat a párkrát se jim to povedlo, ale neprozradila, kde se nachází.