13. dubna 2025 Aktuální dění v Charitě Most

Svatý týden: České tradice, které spojují duchovno s lidovými zvyky

Svatý týden, poslední týden postní doby před Velikonocemi, je časem hlubokého zamyšlení, duchovní obnovy i dodržování starodávných lidových tradic. Každý den má svůj název, symboliku i typické zvyky, které se v českém prostředí mísí s křesťanskými událostmi.

Týden začíná Modrým pondělím, které si své jméno vysloužilo nejspíš podle modrých látkových závěsů v kostelech, nebo snad podle pocitu klidu, který v tento den vládl. Školy dříve nevyučovaly a lidé si naposledy dopřáli odpočinek, než se pustili do příprav na velikonoční svátky. Úterý, zvané Šedivé, už mělo jiný charakter. Bylo třeba začít s pořádným jarním úklidem – vymetat pavučiny, čistit kouty a v duchu i doslova odstranit všechno, co už dosloužilo.

Ve Škaredou středu se v lidové tradici říkalo, že kdo se ten den bude mračit, bude mrzutý celý rok. A tak se lidé snažili mít dobrou náladu i při úklidu komínů nebo při pečení prvních velikonočních dobrot. V některých domácnostech se už tehdy připravovaly jednoduché jidáše, zlatavé kynuté pečivo symbolizující provaz zrady.

Zelený čtvrtek byl dnem naděje. Připomíná Poslední večeři Páně, ale v české tradici se pevně spojil s barvou jara. Lidé vstávali brzy a omývali se v potoku, protože se věřilo, že voda má v tento den zvláštní očistnou moc. Na stole nesměl chybět špenát, zelí, kopřivy nebo bylinková nádivka – zkrátka cokoli zelené, co mělo tělo posílit a duši osvěžit. Děti vyměnily zvony, které "odlétly do Říma", za dřevěné řehtačky a obcházely s nimi vesnici, aby ohlašovaly modlitby.

Páteční ticho, Velký pátek, je symbolem smutku a hluboké pokory. Podle křesťanské víry byl v tento den Ježíš ukřižován, a tak se nekonají mše a drží se přísný půst. Lidé kdysi věřili, že se na Velký pátek otvírá země a ukazuje své poklady, ale jen těm, kteří mají čisté srdce. Bylo zakázáno pracovat se dřevem nebo hlínou, a mnoho lidí se šlo znovu omýt k potoku, aby zůstali zdraví. V kuchyni vládl půst – jedla se například čočka, kaše, chléb a voda.

Když přišla Bílá sobota, domácnosti se naposledy vymetly, chystaly se velikonoční pokrmy a pekl se beránek – symbol Krista a nového života. V některých vesnicích se zapaloval nový oheň, který se přinášel domů jako požehnání. Lidé nosili do kostela košíky s mazancem, vejci, masem a vínem, aby je nechali posvětit.

Velikonoční neděle, známá jako Boží hod velikonoční, je vyvrcholením celého týdne – slavností zmrtvýchvstání Krista. Po dnech půstu a ticha přišla radost, zpěv, společenství. Rodiny se scházely ke svátečnímu obědu, podával se velikonoční beránek, domácí nádivka a mazance, stůl zdobila malovaná vejce a sváteční ubrus. Lidé si přáli požehnané svátky a připíjeli si na zdraví i na život.

Vše zakončuje Velikonoční pondělí, které má v české tradici ryze lidový charakter. Chlapci chodí s pomlázkami, spletenými z vrbového proutí, a symbolicky šlehají děvčata, aby byla celý rok zdravá, krásná a veselá. Děvčata je odměňují kraslicemi, sladkostmi nebo panáčkem domácí pálenky. Je to den radosti, smíchu a přirozeného lidského veselí – po týdnu ticha a práce konečně nadechování k jaru.